Jelikož jsem se oblékl jen velmi lehce, první hodinu jsem doopravdy
mrznul. K tomu ještě drobně mžilo, a tak jsem chvílemi tiše proklínal
své rozhodnutí zúčastnit se této psí přehlídky. Na malém prostranství
uprostřed obce zněl odevšad štěkot, vrčení. Ze skupinek přátel a
kolegů, kteří nejspíš neabsolvovali první svod, se krom cigaretového
kouře linul šumot a občasný smích. Většina účastníků vypadala, že již
ví, jak akce probíhá: že se mají zařadit do jedné ze dvou skupinek,
podle toho, zda vlastní malé či větší psí plemeno, že u stolku pod
přístřeškem sedí krom veterináře též slečna zapisovatelka a další lidé,
o jejichž úkolech a odbornosti jsem se toho nestačil příliš dozvědět.
Jistě i oni však měli podíl na hladkém průběhu celé akce. Ačkoli se
fronta „k odbavení“ zdála na samém začátku velmi dlouhá a takřka
nekončící, zmizela rychleji, než bych byl čekal. Svod mohl propuknout.
Nejprve, dle tradice, zaduli do svých nástrojů hudebníci (byli mezi
nimi i strýc s bratrancem, kteří mě vlastně k účasti na svodu
přivedli). Pak vedl kratičký proslov pán z myslivecké jednoty. Krom
toho, že mluvil chvíli, hovořil do hlasitého štěkotu, a tak mu krom
těch, kdo se postavili do první řady, jen málokdo rozuměl. Po úvodní
řeči se účastnící rozdělili do již zmíněných dvou skupin ke dvěma
přístřeškům a se svými svěřenci čekali na okamžik, až budou vyvoláni.
Jakmile se tak stalo, dostavili se k vyššímu prázdnému stolu, na něj
postavili svého zvířecího přítele, jehož, pokud bylo třeba, upomínali k
tomu, aby byl klidný a neměl strach. Tu již se objevila paní
veterinářka a pustila se do hodnocení. Jednotlivé charakteristiky psíka
hlásila pak slečně zapisovatelce, která na „vysvědčení“ ze svodu
například v našem případě kroužkovala: síla kostry – střední, chrup –
úplný, skus – nůžkový, povaha – klidná, a tak dále. Celé hodnocení
nezabralo víc než 5 minut. Má jezevčice vydržela celý svod relativně v
klidu, trochu se mlela jen na onom vysokém „hodnotícím“ stolu. Za
odměnu se se mnou mohla odebrat do přilehlé hospody, tam si u topení
lehnout, odpočinout si a počkat, než zkonzumuji pár piv. Jarní svod
loveckých psů pro nás pomalu končil. Ne tak ovšem soutěžní sezóna!
Pokud prý budeme chtít, o prázdninách se koná soutěž v norování a snad
i další zkoušky v nejrůznějších dovednostech. No, poradíme se a uvidíme
…
Blog | Jakub Rychtar