Na začátek třeba říci, že i já mám k oběma kandidátům – Martinu Mejstříkovi i Michaelu Kocábovi – nemalé výhrady a měl-li bych možnost volit v senátním volebním obvodu 27, tedy na Praze 1, kdo ví, zda bych pro jednoho či druhého hlasoval. Kdosi dosud neznámý má však k oběma pánům výhrady výraznější a silnější. K tomu disponuje i ambicí dát tyto své nesympatie najevo veřejně, a to hned na internetových stránkách (http://www.mejstrikocab.wbs.cz/Uvod.html). Nějakou věcnou kritiku a odstup na nich však hledáme marně.
Úvodní text (není-li to příliš silné slovo) přitom začíná, zcela symptomaticky, větou, v níž je slovo komunismus dáno nesmyslně do uvozovek. Proč? Je sice pravda, že část dnešních komunistů nahlas říká, že pokus o dosažení komunistické společnosti se v dekádách před rokem 1989 nezdařil tak, jak by bylo záhodno, nebylo dosaženo toho „pravého“ komunismu, to však není důvod, aby nebyla podle nich šance na repete. Komunismus byl prostě komunismus bez uvozovek. A to i přes to, že se nejednalo ve své reálně socialistické československé variantě o režim totalitní, jak do omrzení opakují novináři a publicisté.
V části věnované Mejstříkovi nejvíce upoutá propírání jeho účast ve výzvě Děkujeme, odejděte, jakož též jeho angažmá v občanském sdružení Obnova slušnosti. Autor (autoři) dokonce píší o drzosti, s jakou Mejstřík moralizuje poté, co byl za minulého režimu funkcionářem Socialistického svazu mládeže. To je sice fakt, nic to však nemění na skutečnosti, že obě dvě aktivity byly reakcí na vyhnívání českých politických elit a české politiky jako takové, a za takové angažmá si každý zúčastněný zaslouží pochvalu. Už proto, že Mejstřík, Pánek, Chaun a spol. se za své aktivity postavili a hrdě se k nim hlásili, což se o autorovi (autorech) výše zmíněných stránek říci nedá – jejich jména hledáme na stránkách marně.
Jak již řečeno, věcných argumentů a faktů je na stránkách pramálo. A pokud se už na ně dostane, tak jsou okamžitě přebity dalším zbabělým útokem („směšný, absurdní, ničemu neprospívající a zpozdilý antikomunismus“ – píše zřejmě člověk, který nosí hrdě na hrudi obrázek masového vraha Che Guevary).
V části věnované Michaelu Kocábovi čteme především o hudebníkově aroganci, se kterou se prý vydával za komunistickým režimem pronásledovaného člověka a která prý stála i za jeho rozpory se dvěma členy skupiny Pražský výběr. Nechybí informace o mediálně velmi propírané kauze fondu Trend. Více než úsměvný je dodatek autora (autorů) v tom smyslu, že razantnějšímu vystoupení policie proti Michaelu Kocábovi v této věci zabránilo prý jeho „úzké přátelství“ s tehdejším prezidentem Havlem. A zase jsme u těch „pravdoláskařů“, ze kterých se v hlavách mnohých klube ještě dnes jakási krajně nebezpečná sekta, usilující o rozklad společnosti…
Pamflet pak končí upozorněním na Kocábovu „naprostou neznalost reálií současné politické situace u nás i ve světě“ a zvoláním, jež v našich končinách spolehlivě zabírá: „hlavní je pro něj koryto“.
Znovu říkám: ani jeden z kandidujících není bez poskvrnky, u obou lze v jejich životopisu nalézt pasáže, s nimiž slušný člověk nemusí souhlasit. Ale napadat je v nepodepsaných pamfletech je čiročirá zbabělost. Vyzývám proto na tomto místě (zřejmě naivně) autora či autory zmíněných stránek, ať se pod svoje příští „díla“ laskavě podepisují.
Blog | Jakub Rychtar