Až postupem času zjistíte, že nasát do sebe informace ze všech knih a časopisů a současně si jimi neznečistit hlavu je výkon vpravdě náročný. Jak z toho ven? Snad takto: naskládat informační zdroje (zapomněl jsem na televizi, tu můžete nechat na místě, stačí ji vypnout) do větší igelitky a tu odklidit z dohledu. Následně přistoupíme ke své domácí knihovně, dlouze vybíráme, nespěcháme a po chvíli vytahujeme jakoukoli JEDNODUCHOU (ne však hloupou!) knihu. Řádky při čtení lehce odplouvají a mizí, sem tam nějaký ten obrázek, pěkná ilustrace … apod.
Do poloviny knihy (případně časopisu) se čtením skutečně nemáte problém –užíváte si to. Teprve po polovině zjistíte, že se vám po něčem začíná stýkat. Že vám něco chybí.
Uhasili jste žízeň, ale stále máte sucho v krku a jazyk se vám lepí na patro. Čím to? Dočtete knihu (já si vybral historický román o Janu Lucemburském), vrátíte jí zpátky do knihovny,najdete igelitku a vybalíte ji.
Tak co? Je to lepší? Čte se vám už lépe?