Reklama
 
Blog | Jakub Rychtar

Ke kořenům (nejen) husitských mýtů

Pokud mě někdo a něco navedlo k zájmu o historii a dějepis, pak to byl určitě prof. Petr Čornej a jeho útlá kniha Panovníci českých zemí. Dostal jsem ji kdysi jako děcko k narozeninám a po mírném zklamání ( mezi starými a fousatými tvářemi jsem na titulní straně rozpoznával jen Rudolfa II., jehož tajemný tázavý pohled jsem si kdoví odkud vybavoval) jsem se opravdově a hluboce začetl. Nosil jsem knížku všude s sebou a používal ji tak často a pečlivě, až se z ní po několika měsících stal příslovečný "salát". Nejvíce nestabilní byla Marie Terezie.

Knihu dodnes vlastním, ta ale musí být v knihovně pevně sevřena mezi tlustými svazky, aby se definitivně nerozpadla. Což by mě mrzelo, neboť tady již nejde o obyčejnou knihu, ale o vzpomínku, na kterou si lze sáhnout. I proto se ji budu snažit uchovat tak dlouho, jak jen to bude možné.
Od autora "panovníků" jsem pak v dalších letech přelouskal leccos. Žádná kniha mě ale neupoutala tak jako ta s názvem Tajemství českých kronik. Vyšla již v roce 2003 v nakladatelství Paseka a já dodnes nepochopil, jak mi mohla skoro pět let unikat. Jde totiž o práci nesmírně zajímavou! Už proto, že není určena jen ryzím zájemcům o dějiny, ale může být brána též jako příručka pro ty, kdo vždy přemýšleli, jak a proč vznikaly pověsti, povídačky a historky. Čornej se pokouší jít "za historii", jaksi do zákulisí. Vydává se k pramenům pozdějších historických faktů a kronikářských zápisů. Proč byla fakta pozměněna? Proč si kroníkáři často vymýšleli a upravovali historii podle svého? Jsou naše představy o Václavu IV., jeho bratru Zikmundovi, Janu Žižkovi či bitvách, které vedl správné? Nebylo to náhodou všechno trochu jinak? Čornej mistrně odhaluje smyšlenky a fámy, které přežívaly (a mnohé stále přežívají) stovky a stovky let. Ve středu autorovy pozornosti však nejsou pouze velcí lidé a důležité události. V knize se dočteme i o tom, jak vnímali sebe a svou dobu ti, kteří obvykle zůstávají mimo hlavní pozornost čtenářů a badatelů. "Obyčejní" lidé 14. a 15. století. A nejen oni. Pozornost je upřena i na ty, díky nimž se dávno mrtví panovníci, hrdinové i zbabělci, vojáci i kronikáři znovu objevili na scéně v divadelních hrách či historické beletrii – na české obrozence, buditele, spisovatele. Pasáže o jejich někdy až donchichotské snaze zprostředkovat budoucím generacím činy Žižkovy, Zikmundovy i dalších po svém, patří k nejpoutavějším v knize.

Publikace Tajemství českých kronik čtenáře rozhodně nezklame. A to ani přes to, že nejde o žádnou brožurku (přes 450 stran). Petr Čornej totiž píše čtivým, poutavým jazykem, jenž čtenáře nenudí. Autor je zdatným popularizátorem historie a je tudíž možné, že jeho vyprávění o době posledních Lucemburků a časech husitské revoluce přiláká další zájemce o historii. Pro ty je ostatně připraven na konci knihy "Průvodce po literatuře a edicích pramenů", v němž lze nalézt další práce rozšiřující jednotlivé části Čornejovy knihy.

Na závěr tedy ještě jednou: publikaci Tajemství českých kronik velmi doporučuji a těm, jimž se kniha (mimochodem krásně vypravená) dostane do rukou, přeji bezpečnou cestu do dávných časů, jakož i úspěšný návrat domů!

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama